Divadlo v tamvaji
Tři minuty. Nedočkavě vyhlížím tramvaj. Přešlapuji. Rukou šmátrám v kapse a čas zabíjím vyhazováním zmuchlaných jízdenek.
Konečně nastupuji a očima hledám své oblíbené místo. Tady. Aha, není volné. Spokojím se tedy s místem u okna na druhé straně. Za malou chvíli se však ukáže, že sedím v první řadě, na dosah „jeviště“.
Od pohledu od okna mne najednou vytrhne hlasitý dupot podpatků. Prostředními dveřmi se po schůdkách vyřítí postarší dáma. Očividně má také své oblíbené místo. To ale v poslední chvíli obsadí žena s mírně rozcuchanými vlasy. Našpulená pusa a výraz obličeje starší dámy, po tomto incidentu, jasně vypovídá o jejím duševním rozpoložení. Její nálada se nejspíš šíří rychlostí světla, neboť žena okupující vysněné místo se rychle zvedá a uvolňuje jej. To však nestačí. A já se nestačím divit. Poražená v souboji o místo se hrdě drží tyče, hlavu nahoru.
V celém voze je dalších 20 volných míst. Jen si vybrat.
Magdaléna Šmídová
Včelař
Postranní uličkou vcházím na hlavní třídu. Po dlažebních kostkách se asi nikdy nenaučím chodit, každou chvíli zaškobrtnu.
Magdaléna Šmídová
Gerald a Charlie
Sobotní odpoledne pomalu ubíhá. Vůně podzimu se volně line městem a spadané listí lemuje kraje chodníku.
Magdaléna Šmídová
Vietnamská večerka
Jsou snad na každém rohu, v každé ulici i čtvrti. Má nejoblíbenější je právě v Nuslích. Vietnamská večerka po pravé straně.
Magdaléna Šmídová
Pan Milan
Nevím, v jaké je to ulici. Umím tam dojít jen z jednoho místa. Nevím, jaké to má oficiální označení. Vím jen, že je to v Nuslích a pivo tam čepuje pan Milan.
Magdaléna Šmídová
Oni dva a pes
Nusle. Pražská čtvrť, která ani v nejmenším nezeje prázdnotou, alespoň co se historek týče. Čas od času se zdá, jako kdyby si místní obyvatelé žili ve svých vlastních světech, kde se řídí podle svých pravidel a zvyků. Možná je to jen selský rozum, který jim dodává tu starou patinu, kterou hodně lidí v dnešní době smylo. Nepředstavujte si ovšem místo plné podivínů. Je potřeba se dívat na dění zde „jinak“, chodit s hlavou nahoru a nebát se prohodit s místními pár slov. Každé město, každá čtvrť či náměstí, skrývá příběhy. Stačí zaujmout pozici pozorovatele.
Magdaléna Šmídová
Lehátko
Moře šumí. Rtuť na teploměru závratně stoupá. Dlouho očekávaná dovolená je tu! Desítky lidí rozbalují deky, slunečníky, opalovací krémy a další potřebné věci k přežití na hromadném grilu. Pláž! Jak úchvatné místo. Přehlídkové molo na jednom fleku.
Magdaléna Šmídová
Ladakh - D.Drlíková a J.Plojharová
Vysoké hory, malebná údolí, úsměv kam se podíváte, kláštěry a "všude schody", vzpomíná J.Plojharová "Lidé tam nemají skoro nic, ale dali by vám všechno"
Magdaléna Šmídová
Klokaní deník (Jan Duchek) - autorské čtení Příbram
"Vlny byly dvoumetrové, a tak jsem si půjčil prkno. Uchopil jsem obrovský začátečnický surf v podpaždí a překvapen, jak je lehký, jsem vyšel na ulici. Trochu to fouklo, a tak jsem surfem přimáčkl ke zdi kolemjdoucího Japonce. Řekl jsem rychle za sebou "Aha" a "Sorry" a šel komplkovat situaci na přechod..."(Z knihy Klokaní deník, Jan Duchek)
Magdaléna Šmídová
Už jsme doma - Stará Mydlárna
Hodina a půl nepřtržité unikátní hudby, která zavítala i do vzdálených koutů světa. Charizmatický, temperamentní a v povědomí lidí nestárnoucí frontman kapely Už jsme doma - Miroslav Wanek – tomu vzdávám hold a dík za unikátní večer.